Velký švýcarský salašnický pes

Povaha plemene

I přes svůj impozantní vzhled má velký švýcarský salašnický pes mírnou vyrovnanou povahu. Může se chlubit odvahou a inteligencí, v každé situaci se chová nebojácně a jistě. Patří mezi ostražité věrné hlídače a ochránce, který vás nenechá nikdy ve „štychu“ a zasáhne vždy v pravou chvíli.

K dětem je milý, brzy si k rodině vybuduje silné pouto. Pokud nezanedbáte jeho výchovu, stane se poslušným a dobře ovladatelným. Chybí mu lovecký instinkt, a tak dobře vychází i s jinými domácími zvířaty. Pokud vás zná, dočkáte se bezmezné dobromyslnosti a přítulnosti, v opačném případě narazíte na sebejistou osobnost psa, většinou se však nechová dominantně. Velký švýcarský salašnický pes je ideální rodinný společník.

Popis velkého švýcarského salašnického psa

Velký švýcarský salašnický pes je mohutné tělesné stavby s krátkým a zavalitým krkem. Je vždy krátkosrstý a tříbarevný. Základní barva je černá s hnědočerveným pálením a bílými symetrickými znaky. Hnědočervenou barvu pozorujeme mezi základní černou a bílými znaky na tvářích a nohou. Dále pak nad očima a spodní straně ocasu. Bílé znaky jsou na hrudi, čele (lysina) a tlamě, dole na tlapách a na konci ocasu. Tmavé oči mají mandlový tvar a jsou přímo posazené. Ocas velkého švýcarského salašnického psa je těžký, bohatě osrstěný a v klidu svěšený. Pes má kohoutkovou výšku 65 – 72 cm, fena 60 – 68 cm. Hmotnost není přímo určená, pohybuje se od 50 až do 70 kg.

Základní péče o psa

Velkému švýcarskému salašnickému psu nepostačí obyčejné procházky, vyžaduje mnohem více pohybu a venčení potřebují zpestřit nepřebernými úkoly a dováděním. Brzy si zamilují jakoukoli hru, nebo honičku. Pastevecké instinkty se projevují neustálým naháněním všech přítomných dohromady a upřímným smutkem, když se někdo odtrhne od skupiny a vyrazí jinam.

Salašničtí psi se rádi učí a mají pevné nervy, často se tedy cvičí jako asistenční psi, kde nezklamou ani v husté a hlučné dopravě. Nejsou agresivní, příliš se k nim proto nehodí výcvik obranáře.

Velký švýcarský salašnický pes nevyžaduje žádnou speciální péči o srst, největším oříškem pro majitele je spíše to, jak psa zabavit, aby se neukousal nudou.

Historie plemene velký švýcarský salašnický pes

Velcí salašničtí psi pocházejí ze psů starých Římanů. V odloučených alpských údolích se pak dále vyvíjeli v odlišná plemena podobných zabarvení, ale různých velikostí, nebo forem ocasu. Největší rasy se dříve používaly i pro tah menších vozíků, plemeno však pomalu vymíralo. K dalšímu rozkvětu pak došlo až v našem století, švýcarští psi se považovali hlavně za řeznické, ochraňovali dobytek. Povšiml si jich až švýcarský kynolog Heim v roce 1908, plemeno osamostatnil od Bernských salašnických psů a zavedl první organizovaný chov. Plemeno Velký švýcarský salašnický pes se používalo i za 2. světové války k nošení těžkých nákladů a k tahu v nepřístupných horských terénech. Existuje však mnoho blízce příbuzných plemen, například entlebušský salašnický pes, který se rodí již se zakrnělým ocasem, bernský salašnický pes, nebo appenzellský salašnický pes s ocasem stočeným nad hřbet.

VIDEA plemene velký švýcarský salašnický pes

Pro videa s plemenem velký švýcarský salašnický pes klikněte ZDE